Náchod

O titule

K ochraně území, kterým procházela stará obchodní zemská cesta spojující Prahu s Kladskem a Polskem, založil kolem poloviny 13. století Hron z rodu Načeraticů na skalnatém ostrohu hrad a pod ním město s typickým pravidelným kolonizačním půdorysem. Jméno Náchod se poprvé vyskytuje v písemné podobě k roku 1254. Strategicky důležitá poloha vstupu do země dala městu nejen název, ale po celou dobu jeho existence ovlivňovala i jeho vývoj a život obyvatel. Určovala jeho význam, kterým často přesahovalo danost postavení poddanského města. Během staletí se střídali majitelé, z nichž připomeňme alespoň krále Jana Lucemburského a sirotčího hejtmana Jana Koldu ze Žampachu. Za vlády mocného a bohatého rodu Smiřických, kteří získali Náchod roku 1544, byl hrad přestavěn na pohodlný renesanční zámek a město dostalo četná privilegia. Nastala doba největšího kulturního i hmotného rozmachu, kdy si měšťané dokonce koupili zemskodeskový statek v sousedním Kladsku. Rozvoj přerušila třicetiletá válka, během níž bylo náchodské panství dvakrát konfi skováno. Roku 1634 se dostal Náchod do majetku italského rodu Piccolomini, za nějž trpěl válkou a násilnou rekatolizací, ale došlo i k barokní přestavbě zámku a města. Koncem 18. století po období dalších válek a reforem koupil Náchod uměnímilovný vévoda Petr Kuronský a jeho dcera Kateřina Vilemína Zaháňská sem přivedla účastníky protinapoleonské koalice. Po prudkém nástupu textilního průmyslu se Náchod stal počátkem 20. století nejvýznamějším správním a politickým centrem celého česko-kladského pomezí.