Mentoring

O titule

Publikace ukazuje profesionální dobrovolnictví – mentoring – v jeho historickém vývoji, identifikuje nejen osvědčené modely jeho realizace, ale i současný stav poznání v oblasti výzkumu efektivity mentoringových programů. Prezentuje výsledky zahraničních zkušeností z projektů evaluace mentoringových programů a ukazuje konkrétní postupy i metodologické přístupy realizované v českém prostředí. Detailně sleduje především problematiku hodnocení kvality mentoringového vztahu ve formálním mentoringovém programu. Závěrečné části publikace patří konkrétním návrhům pro realizaci profesionálního dobrovolnictví v praxi. Kniha je určena pro koordinátory, manažery a supervizory mentoringových programů, dobrovolníky, pracovníky s dětmi a mládeží, sociální pracovníky, psychology, rodiče i studenty. Mgr. Tereza Brumovská, M.Sc. absolvovala studia občanské společnosti na Fakultě humanitních studií UK v Praze a obor sociální práce na Univerzitě v Goteborgu ve Švédsku. V současné době je v doktorandském studiu v mezinárodním srovnávacím výzkumu mentoringu na Národní irské univerzitě v Galway (toto studium probíhá ve Výzkumném centru pro rodiny a děti ve výzkumném programu UNESCO pro děti, mládež a občanskou angažovanost). V rámci doktorandského výzkumného projektu příležitostně přednáší o mentoringu.

Ukážka

Přístup mentora

Klíčovým momentem ovlivňujícím přínos mentoringu je vytvoření kvalitního mentorského vztahu, přičemž mentor má ve vztahu zásadní vliv na rozvoj jeho charakteristických vlastností a kvality. Proces mentoringu, v němž se kvalitní mentorský vztah vytváří, nebyl doposud badatelsky doložen, a nevíme tedy s jistotou, jakou roli sehrávají jednotlivé faktory podílející se na utváření kvality mentorského vztahu. Na základě poznatků z teoretických východisek mentoringu a z jeho dosavadního výzkumu lze předpokládat, že klíčovou roli má mentor.

Ukazuje se, že mentor v mentorském vztahu:

* Rozvíjí s chráněncem vztah – tím, že mu poskytuje různé typy sociální opory, a tak naplňuje jeho potřeby, dokud se nerozvine oboustranná blízkost, empatie a důvěra. V této fázi mentorský vztah začíná dítěti přinášet dlouhodobé přínosy v osobnostním a emocionálním rozvoji, v mezilidských vztazích a sociální integraci, kognitivních schopnostech a dovednostech. Mechanismus poskytování sociální podpory pravděpodobně souvisí s rozvojem vztahu do fáze kvality.
* Vytváří specifické formy interakcí – ty se v mnoha aspektech blíží Feuersteinovým charakteristikám tzv. angažovaného dospělého (Málková, 2009). V práci tohoto autora o významu zprostředkovaného učení jsou defi novány konkrétní parametry chování dospělého v učebních a každodenních situacích, které jsou předpokladem efektivního učení a rozvoje osobnosti dítěte.

Pokud se mentorovi v interakcích s dítětem daří naplňovat alespoň minimální kritéria zprostředkování (1. zaměřenost a vzájemnost, 2. transcendence, tj. přesah cíle aktuální/učební/ situace do jiných učebních situací či situací běžného života, 3. zprostředkování významu), vytváří nejlepší podmínky pro učení v nejširším slova smyslu a pro osobnostní rozvoj chráněnce.