Jan Koblasa: Grafiky, hlubotisky

O titule

Svým založením a povahou své tvorby patří Jan Koblasa k typům umělců renesančního rozletu a barokní nátury. Ač sám sebe pokládá především za sochaře, je schopen vyjádřit svá sdělení stejně dobře malbou, kresbou, grafkou, literárně i scénografcky. Vede ho bohatá invence a vrozená výtvarná inteligence. Jeho dílo je mnohotvaré a mnohoznačné, od počátku zaměřené na základní téma: člověk a svět. Pojímá je jako velké Theatrum mundi, jednou pod zorným úhlem romantika, jindy s existenciálním a mytickým zaměřením, jindy s ironickou nadsázkou a živelnou smyslovostí, jindy naopak s meditativní hloubavostí a věcností. Nikdy však prvoplánově nebo jen z estetického hlediska. Vůdčí silou jeho umění je maximální soustředění a hluboký myšlenkový ponor. Ví, jak píše ke své práci, že "je zapotřebí najít tu pravou - zaříkací formuli - vzrušit hmotu natolik - až se rozzáří", a dále sděluje, "chci říci to, co je a jak to je - ne však popsat či vylíčit povrch / to viditelné - pokouším se říci to podstatnější - to, co je ve vědomí - v nevědomí / jevů i věcí v mém vědomí a nevědomí o jevech a věcech - co je v počátku i konci / co jedno s druhým / jednotí a pojí?"(1)
Šíři jeho myšlenkového a výrazového záběru, ve kterém se prolínají a mísí fgurativní prvky s abstraktními, odpovídá rozmanitost výtvarných postupů, metod a experimentací. Výjimkou v tomto ohledu není ani jeho grafcké umění. I jím se pokouší uchopit a vyjádřit mnohotvarost lidského života, jeho stavy a situace, a to buď přímo, nebo prostřednictvím metafor a podobenství.
Ke grafce přivedla Koblasu zvědavost, touha po dobrodružství, chuť poznávat nové, dosud nevyzkoušené - nepoznané. Lákala ho svou citovou subtilností a "zázračností" prožívanou při realizaci tisku. Připomínala komorní hudbu a poezii - "oblasti ducha", k nimž měl od počátku blízko - vedla k syntéze myšlenky. Šlo o výlučný vnitřní svět, jenž nešel realizovat jiným způsobem. Navíc každý jeho list se "čte" - obdobně jako psaný text - zbízka; každý bod, čára, plocha, různorodé světelné nuance, hloubka a intenzita zásahu, struktura, barvy, kontrasty a jiné jemnosti zde nesou zprávy - požadovaná sdělení. Jiná je čára rytá - základní a vůdčí nerv grafky - jiná je leptaná, jiný charakter má čára škrábaná, řezaná, štětcová. Podstatná je znalost pravidel tohoto jedinečného světa. Zpřístupnil mu je, jak mi v rozhovoru sdělil a jak zmiňuje ve svém doprovodném textu, v době studia spolužák z pražské Akademie výtvarných umění Jaroslav Kadlec.
Téma volil a dosud volí z kreseb - z média, jež je jako jediné s to zachytit jedinečný soulad oka, mysli a ruky. Z jejich sumy pak vybírá ty, které myšlenku vyjadřují nejpřesvědčivěji a které vybízejí ke grafckému ztvárnění.
Jak ostatně známe z umělcova ostatního díla, ani grafcký projev není popisem, byť nejednou záměr těží z vnějších podnětů: -z prožitků hudby, přírody, literatury, flosofe, ze znalosti Bible a starých kultur. Naopak jde o sumární uchopení, o nalezení patřičného "klíče", patřičných výrazových prostředků a materiálu, aby idea dostala správná křídla. Teprve poté se tvůrčí proces rozvíjí. Výsledkem jsou soubory grafckých cyklů, nejednou obsahově a názorově různého zaměření, byť i vznikaly v téže době. I v tom bývá skryt záměr a způsob, jak uchopit neuchopitelné v proměnlivosti a bohatosti života a světa.
Přítomná kniha - katalog - předkládá jen určitou část umělcovy grafky. Je zaměřena na tisky z hloubky, na grafcké listy provedené technikou suché jehly, leptem a leptem s akvatintou, a stává se tak prvním krokem ke zpracování jeho obsáhlé grafcké tvorby. Stranou zatím zůstávají bohaté soubory dřevořezů, litografí, práce vytvořené technikou sérigrafe a počítačová grafka, jakož i početné cykly monotypů, jež mají svým podáním blízko k oblasti malby a originalitou jednolistu se vymykají rozmnožovacím technikám charakterizujícím grafku.